Galaktický portrét: Austrálie vytváří nejčistší rádiový snímek Mléčné dráhy
Astronomové odhalili úžasně detailní rádiový snímek naší galaxie Mléčná dráha, pořízený z jedinečného místa na jižní polokouli. Tento průlomový úspěch je největším a nejkomplexnějším snímkem nízkofrekvenčních rádiových vln, jaký byl kdy zachycen, a odhaluje skryté zázraky vesmíru neviditelné tradičními optickými teleskopy.
Ohromující obraz není interpretací abstraktního umělce, ale pečlivě sestavenou mapou našeho galaktického souseda. Pomocí rádiových vln místo viditelného světla osvětluje dříve zahalené objekty v obrovském prostoru. Živé měděné a zelené tóny, které zbarvují obraz, nejsou pouze estetickými zařízeními; představují různá rádiová pásma, přičemž každá barva kóduje specifické astrofyzikální jevy.
Tato bezprecedentní jasnost otevírá pokladnici informací pro astronomy studující zrození, smrt a přeměnu hvězd na jižní obloze naší galaxie.
“Tyto nízké frekvence jsme obarvili červeně a to odpovídá oblastem oblohy, kde je na těchto nízkých frekvencích více záření,” vysvětluje Natasha Hurley-Walker, profesorka Curtinovy univerzity v Austrálii a klíčová členka projektu. “Vyšší frekvence jsme obarvili modře a to jsou oblasti na obloze, kde je více emisí na vyšších frekvencích.”
Hurley-Walker zdůrazňuje, že tyto výrazné rádiové barvy umožňují výzkumníkům dešifrovat složitou hru sil, které formují naši galaxii.
Zkoumání vesmírných tajemství pomocí rádiových vln
Radioastronomie změnila za posledních sto let naše chápání Mléčné dráhy. Na rozdíl od dalekohledů ve viditelném světle tyto přístroje detekují neviditelné rádiové vlny vycházející z nebeských objektů, což umožňuje vědcům vytvářet mapy složité struktury galaxie a rozluštit její složení. Jak se technologie vyvíjela, zvyšovalo se také rozlišení rádiových snímků, čímž se rozšiřovaly hranice toho, co jsme mohli pozorovat.
Tento nejnovější projekt zaměřil svou intenzitu na galaktickou rovinu Mléčné dráhy, plochou, hustě osídlenou oblast hemžící se hvězdami a plynem. Prostřednictvím pečlivé analýzy obrovského množství dat shromážděných Murchison Widefield Array (MWA), výkonným radioteleskopem v západní Austrálii, tým identifikoval téměř 98 000 různých rádiových zdrojů.
Mezi nimi jsou oslnivé oblasti H II – zářící oblaka plynu kolem hvězdných fontanel, kde se rodí nové hvězdy; pomíjivé planetární mlhoviny, zbytky umírajících hvězd vymršťujících své vnější vrstvy; a dokonce i vzdálené galaxie skryté v kosmickém prachu. Komplexní výsledky byly nedávno zveřejněny v časopise Publications of the Astronomical Society of Australia.
Pohled na životní cyklus hvězd
Silvia Mantovagnini, doktorandka na Curtinově univerzitě pod vedením Hurley-Walkera, vedla masivní projekt, který metodicky shromáždil více než 40 000 hodin dat pomocí superpočítačů. Specialitou Mantovagniniho jsou pozůstatky supernov – obrovské rozpínající se obaly plynu, které za sebou zanechaly výbuchy hmotných hvězd.
„Když jsem ten obraz poprvé viděl, pomyslel jsem si: ‚Pane bože, tohle jsem udělal‘,“ vzpomíná Mantovagnini, když viděl konečný výsledek.
Na konvenčních snímcích jsou tyto zbytky a oblasti, kde vznikají nové hvězdy, od sebe navzájem nerozlišitelné díky jejich podobnému tvaru. Podrobná rádiová data však odhalují markantní rozdíly. Zbytky supernovy na tomto snímku vynikají jako velké červené kruhy, zatímco mladé hvězdotvorné lokality vypadají jako menší modré kapky. Toto vylepšené vymezení otevírá nebývalé možnosti pro podrobné studium.
Pokrývá pulsary a strukturu galaxie
Kromě zbytků supernov poskytuje nový soubor dat neocenitelný pohled na pulsary – rychle rotující neutronové hvězdy, které vyzařují paprsky rádiových vln jako nebeské majáky. Analýzou jejich jasnosti na různých frekvencích mohou astronomové určit jejich polohu v galaxii a získat cenné informace o tom, jak tyto záhadné objekty generují své signály.
Tento neuvěřitelný obraz je dvakrát tak ostrý, desetkrát citlivější a pokrývá dvakrát větší plochu než jeho předchůdce z doby před šesti lety. Toto dramatické zlepšení umožňuje výzkumníkům studovat slabší a vzdálené struktury s nebývalou jasností.
“Čekám… až uvidím, co se z těchto dat mohou naučit ostatní vědci,” uzavírá Mantovagnini. Tento pozoruhodný úspěch je významným krokem vpřed v naší snaze porozumět Mléčné dráze a odhaluje složité vesmírné detaily, které nám byly kdysi skryty. Množství informací obsažených v tomto úžasném snímku slibuje poskytnout mnoho nových objevů a prohloubit naše chápání nádherné galaxie, kterou nazýváme domovem.
