Jill Bennett nehrála jen role – dávala divákům pocítit křehkost lidské existence. Narodila se 24. prosince 1931 v Penangu, tehdy součásti Straits Settlements (nyní Malajsie), a do každé role vnesla zvláštní druh elegance. Nešlo jen o vnější podobnost s postavou. Vyzařovala z ní syrová emocionální zranitelnost, která se dokonale snoubila s jejím ostrým, sofistikovaným komediálním načasováním.
Její otec vlastnil gumovou plantáž v Malajsku. Nezdálo se, že by tato koloniální výchova její charakter obměkčila. Místo toho odjela do Londýna. V letech 1944–1946 studovala na Královské akademii dramatických umění. I když válka zuří, pokládá základy kariéry, která by nově definovala, jak diváci vnímali emoční intenzitu na jevišti.
Příběh Godfrey Tearle a Johna Osborna
V roce 1949 Bennett nastoupil do Shakespeare Memorial Theatre ve Stratfordu nad Avonou. Právě tam, obklopená Bardovými díly, se její život dramaticky a chaoticky změnil. Začala bouřlivý románek s Godfrey Tearle. Bylo mu šedesát let. Byla mladá, ambiciózní a naprosto okouzlená.
Tyto čtyři roky popsala ve své knize Godfrey: A Special Time to Remember (1983). Neskrývala pravdu a nazvala toto období „nejšťastnějším v životě“.
Tento vztah se stal základem hry Johna Osborna The Time Is Present (1968). Osborne vzal chaotickou realitu jejich románku a proměnil ji ve vysoké umění. Bennett hru nejen inspirovala – hrála v ní hlavní roli. Za tuto práci získala ocenění od klubu Variety a deníku Evening Standard jako nejlepší herečka. Kritici si jí všimli. Publikum pocítilo její výkon. Byla to mistrovská třída v přeměně osobního příběhu na veřejné představení.
Ze Stratfordu do Shelter in the Sky
Bennett se neomezovala pouze na divadelní scénu. Často se objevovala v televizi a ve filmech. Diváci ji mohou znát z filmů Moulin Rouge (1953) nebo Vášeň pro život (1956). Jejím skutečným domovem však byla londýnská scéna.
Její první velká divadelní role se odehrála v roce 1956 ve hře „Racek“. Tohle byl jen začátek. Během 60. a 70. let střídala lehkou zábavu a avantgardní drama. Byla všestranná a nebojácná.
Pak se objevil John Osborne. Vzali se v roce 1968. Jejich svazek byl stejně bouřlivý jako jeho hry. Byl to však on, kdo jí dal některé z jejích nejlepších prací. V roce 1972 hrála Heddu v Osborneově adaptaci hry Hedda Gabler. Tato role byla považována za vrchol její kariéry. Ztělesňovala Heddinu pronásledovanou, zoufalou energii s takovou přesností, že kritici zůstali němí.
Poslední role
Bennettovo manželství s Osbournem trvalo až do roku 1977. Poté pokračovala v práci, i když se světla reflektorů mírně posunula. Její poslední filmová role byla jednou z nejdojemnějších. Ve filmu Shelter in the Sky (1990) ztvárnila roli, která zněla jako rozloučení.
Zemřela v Londýně 4. října 1990. Během několika měsíců
